Hrozí nám z Marsu nebezpečí?

Jak jsme viděli, profesor Sagan není tak kategorický a nebezpečí nevylučuje. Jaké argumenty má pro to, že by se na Marsu mohla skrývat hrozba? Především připomíná, že pokusy prováděné sondami Viking s cílem najít na Marsu stopy života nedopadly ve skutečnosti tak jednoznačně. Materiál této planety totiž vykazoval nějakou reakci a podle prof. Sagana tyto výsledky nejsou dodnes uspokojivě vysvětleny. NASA by prý na to měla poskytnout víc peněz. V posledním bodě s ním souhlasí dr. Norman Horowitz, profesor biologie z kalifornského technologického institutu, ale zato má úplně opačný názor na výsledky sond Viking. Tvrdí, že tyto sondy nenalezly život, ale objevily chemicky reaktivní Mars. Všechno se prý dá vysvětlit chemickými reakcemi, které jsou v podmínkách této planety vysoce pravděpodobné. Tím však nechce tvrdit, že by na Marsu nemohl být vůbec žádný život.
A další argumenty profesora Sagana? Je jich hned několik. Především připomíná, že to, co platí pro povrch Marsu, nemusí platit už třeba metr pod povrchem, kam neproniká ultrafialové záření. Kromě toho, před čtyřmi miliardami let, když vznikal život na Zemi, panovaly i na Marsu neporovnatelně příznivější podmínky než dnes. Hlavně tam zřejmě byla voda. A konečně, kdyby byla pravda, že se život na Mars ze Země, což je také jedna z hypotéz, pak by se dala očekávat podobnost jeho forem na obou planetách, což současně znamená, že by mikroorganizmy z Marsu mohly být patogenní pro pozemské tvory.
Podpory se profesoru Saganovi dostalo od tří vědců. dr. C. P. McKay a dr. P. J. Boston reprezentují v této trojici NASA, dr. M. Ivanov pak Ruskou Akademii věd. Vyslechněme si jejich názory. O meteoritu Shergotty se dnes soudí, že opravdu pochází z Marsu, přičemž analýza tohoto objektu svědčí o tom, že před 200 až 400 miliony roky proudila po povrchu této planety láva. Uvedení vědci soudí, že není pravděpodobné, že by byl Mars vulkanicky aktivní čtyři miliardy let a přestal být v posledních dvou stech milionech let. Nicméně je pravda, že zatím nebyla na této planetě pozorována sopečná činnost. Pokud má pravdu americko-ruský tým, pak pod povrchem Marsu mohou být oblasti, kde je voda dostatečně teplá, aby se v ní udržoval život. Připomínají, že není rozhodující, že tam není světlo. I na Zemi žijí na mořském dně bakterie, jejichž životní pochody zajišťuje oxidace sirovodíku (H2S), k níž využívají kyslík rozpuštěný v mořské vodě.
Ovšem v atmosféře Marsu není dost kyslíku, takže takhle by to nešlo. Jsou však známy i jiné druhy bakterií, například methanogenní, získávající energii nezbytnou k životu reakcí vodíku a oxidu uhličitého na methan a vodu. Nepotřebují tedy světlo a kyslík. Takový scénář by byl pod povrchem Marsu možný. A trio vědců zastává názor, že z hlediska zavlečení takových mikroorganizmů na Zem tu nebezpečí je.
Jak je vidět, názor vědců na možnou hrozbu mimozemských mikroorganizmů není dnes vůbec jednoznačný. Na domněnku, že by se takové mikroorganizmy natolik lišily od pozemských forem života, že by je nemohly nijak ohrozit, odpovídá profesor Bagby, že by se ony mimozemské mohly po příchodu na Zem postupně přizpůsobovat a teprve dodatečně stát patogenní. Ani tato možnost se asi nedá beze všeho odmítnout. Američané a Rusové dnes pracují na výpravě k Marsu a není pochyb o tom, že jednou lidé vstoupí na tuto planetu. Dřív než se tak stane, však poputují na Zem vzorky z Marsu a už tehdy musí být jasno, co dělat. Profesor Sagan doporučuje největší opatrnost ještě z jednoho důvodu: "při prvním návratu vzorků z Marsu je třeba předpokládat technologické i lidské chyby".
V. Karpenko
Snímků zobrazujících povrch Marsu vyslaly sondy Viking tisíce. Na možnost života tato nehostinná pustina nevypadá, ale co se skrývá pod povrchem "rudé planety"?