svébytnosti. Jak uvidíme později, je těchto individuálních domů v konečném výsledku dvanáct.
Dvanáct prostor k obývání a ne k dobývání, dvanáct domů určených ke sbírání životních zkušeností na všech úrovních, dvanáct paláců připravených pro budoucího obyvatele Nového Jeruzaléma. Nad tím vším zenit, místo, jímž se může nižší, menší organický funkční celek napojit na celek vyšší, větší, který ho přesahuje, transcenduje. Každá lidská bytost je takovým malým organickým funkčním celkem. Jestliže všichni lidé povstanou, protnou se jejich vzpřímené páteře ve středu Země. Tam máme společné těžiště, tam jsou naše společné všelidské kořeny. Střed zeměkoule by mohl být považován za symbolické centrum kolektivního nevědomí. Ale naše hlavy budou každá mířit ke svému vlastnímu zenitu, v němž někde v hlubinách vesmíru svítí naše hvězda, jejímiž vyslanci bychom měli být na této zemi. Každý muž, každá žena je potenciální hvězdou. Zdá se že, člověk je přechodným stadiem na vzestupné cestě od tmavé hmoty ke světlu. Naše hlavy míří každá k jinému zenitu, opravdová spiritualita může být pouze individuální. Je to cesta, jejímž příštím cílem je společenství hvězd - Galaxie, symbol Pleromatu galaktického vědomí.
Opsáním dvou výše zmíněných kružnic jsme rozdělili prostor kolem sebe na čtyři kvadranty, z nichž vždy dva a dva jsou nad a pod zemí, na východě a na západě. Kvadranty jsou významově spojeny s body, v nichž mají počátek. První kvadrant, který leží na východě pod zemí, s ascendentem, také druhý kvadrant, který se rozkládá pod zemí na západě, s immem coeli, třetí kvadrant, který leží nad zemí na západě, s descendentem, a konečně kvadrant čtvrtý s mediem coeli. Čtyři ramena kříže svébytnosti dávají vzniknout čtyřem základním psychickým funkcí člověka, jak je určil C. G. Jung: intuici, vnímání, myšlení a cítění.
Základní linií je horizont, který dělí svět na dvě poloviny. Dolní uzavřenou - introvertní, zaměřenou na sebe samého, kterou můžeme vnímat intuicí, a horní otevřenou - extrovertní, zaměřenou navenek, kterou vnímáme smysly. Poloha horizontu je závislá na místu a okamžiku našeho zrození, tedy okamžiku, kdy se oddělujeme od těla matky a stáváme se, i když zatím do velmi malé míry, nezávislým jedincem. K tomu, abychom úspěšně opustili vnitřní prostor mateřské dělohy, bychom měli mít dostatek životní energie - oheň; měli bychom být správně “dopečeni”. Pak je přestřižen pupečník, na což musíme co nejrychleji reagovat vlastním dýcháním.V okamžiku, kdy se poprvé nadechneme, začíná se měnit foetální složení tělních tekutin, které jsou dosud ryze mateřského původu. Začíná proces individualizace. Nadechneme vzduch, který už před námi ostatní živé bytosti dýchaly. Náš první výdech bývá doprovázen výkřikem, kterým aktivně vstupujeme do vnějšího světa, začínáme s tímto světem komunikovat, začínáme se kolektivizovat. Ascendent a oheň jsou počátkem individualizace, descendent a vzduch počátkem kolektivizace. Věnovali jsme se této záležitosti také proto, abychom ozřejmili, proč počítáme nativní horoskop pro okamžik prvního nadechnutí.
Ascendent dává vzniknout intuici, schopnosti vhledu, s níž si uvědomujeme vnitřní fakta, vnitřní svět; je tedy počátečním bodem ryzího sebeuvědomování, subjektivity, vědomí já. Descendent pak umožňuje vnímat smysly, a je tedy počátečním bodem naší schopnosti uvědomit si existenci vnějšího světa a jiných já, dalších lidí. Ze střetu mezi subjektivním intuitivním uvědomováním si sebe sama a vnímáním druhých se vynořuje spontánně a instinktivně subjektivní vztah k druhým, cítění. To se rodí na poloviční cestě mezi ascendentem a descendentem, v immu coeli, ve vrcholu subjektivního vědomí. Ze střetu mezi objektivním vnímáním lidí a světa kolem nás a hledáním našeho místa ve světě se vynořuje objektivní vztah myšlení. To se rodí na poloviční cestě mezi descendentem a ascendentem, v mediu coeli, vrcholu objektivního vědomí.
Vidíme, že horizont spojuje funkce iracionální: intuici a vnímaní, meridián funkce racionální: myšlení a cítění. Iracionální tu znamená, že vnímáme a máme intuitivní vhled celkově, neselektivně, bez hodnocení. Racionální pak znamená, že myslíme a cítíme selektivně, že spíš hodnotíme pomocí poznatků (myšlení) nebo emocí (cítění).
Ascendent symbolizuje co. Co činí jedince jedinečným, esence jedincova bytí, já - pól vědomí a typ zkušenosti, která může člověka dovést k hlubšímu pochopení svého potenciálu a způsobu jeho naplňování - aktualizaci, tak aby se stal tím, čím má být.
Descendent symbolizuje k čemu. Jedincův vztah a poměr k okolnímu světu, k druhým jednotlivým lidem, k čemu může poslání člověka dovést, koho má cestou potkávat.
Immum coeli symbolizuje jak. Pomocí jakých zkušeností založit, vytvořit střed osobní integrace, kořeny umožňující osobní růst.
Medium coeli symbolizuje proč. Jedincovo místo a funkci v kolektivu společenském nebo duchovním, konečné proč, s jakým posláním se zrodil.
Každý kvadrant se dále dělí na tři oblasti - tři domy, které tradiční astrologie je nazývá rohové, následné a koncové. My se budeme držet prastarého zaříkávadla “teze, antiteze, syntéza”, přeloženého pro naši potřebu do termínů akce, reakce a jejich výsledek, buď uvědomění nebo dezintegrace. Příslušný výsledek ovlivňuje nejen další sérii, ale zpětně i předchozí dvě fáze. Domy tedy budeme nazývat aktivní (první, čtvrtý, sedmý a desátý), reaktivní (druhý, pátý, osmý a jedenáctý) a výsledné (třetí, šestý, devátý, dvanáctý). Připomeňme, že domy nelze posuzovat odděleně, atomizovaně, ale jako na sebe navazující řetězec. Význam prvního domu tkví v jeho poloze. Je prvním domem cyklu, přičemž spojuje dům dvanáctý s druhým a je protilehlý domu sedmému. Význam domu druhého vyplývá z toho, že spojuje dům první s domem třetím a je protilehlý domu osmému. Tak to pokračuje až k domu dvanáctému, který uzavírá jeden cyklus tím, že spojuje dům jedenáctý s prvním domem dalšího cyklu, přičemž je v opozici na dům šestý.
Naznačili jsme, že domy mají význam bytostně individuální, přesněji řečeno jsou to pole individuální zkušenosti. To však neznamená, že by v jejich případě interpretace vztahující se k ostatním úrovním nebyla možná. Jak dále uvidíme, jsou i v domech obsaženy významové úrovně biologické, společenské, a dokonce duchovní - transpersonální. Všech dvanáct domů má všechna čtyři patra, ale vchází se do nich z úrovně individuální. Z tohoto patra pak můžeme po schodišti sestupovat nebo vystupovat, jak je při interpretaci potřeba.
První dům: aktivní - rodící, klíčový význam: dýchat, zkouška odloučením Cyklický význam: Jedincovo individuální vědomí se díky prvotnímu impulzu začíná vynořovat z oceánu kolektivního, společenského a individuálního nevědomí předchozího dvanáctého domu. Pocit svébytnosti je tu ještě velmi slabý a nejistý. Proces budování uvědomělé svébytnosti začíná sebeobjevováním, hledáním vlastní orientace (ascendent leží na východě - orientě) a jedincova zvláštního poslání. Na povrch vystupují buď ty nejpovrchnější, nebo nejdominantnější rysy osobnosti, fyzický vzhled i osobní svéráz. Tento dům může zastupovat i princip formy. Znamení zvěrokruhu v ascendentu by mělo ukázat, jakým způsobem, co nejpřirozenějším, protože sobě vlastním, instinktivním, intuitivním, by mohl jedinec nalezt sebe sama a přitom pochopit, že tu není jen sám za sebe, že je zde i se zvláštním posláním ve službách Lidstva-jako-celku. Způsob sebeobjevování a fyzický vzhled může výrazně ovlivnit svou funkcí planeta, která leží v prvním domě poblíž ascendentu.
Druhý dům: reaktivní - soustřeďující, klíčový význam: vlastnit, zkouška vlastnictvím Cyklický význam: V reakci na prvotní impulz se individuální vědomí zaměřuje na substanci, hmotu, začíná se s ní identifikovat, odívá se do jejího šatu, do výstroje, aby mohlo splnit své poslání. Avšak jakákoliv substance, ať už hmotná, společenská, psychická či mentální je zděděná. Je to materiál, který má být zachráněn před likvidací, má být obnoven, “recyklován”. Jen duši podle mého názoru nedědíme ani po sobě, ani po nikom jiném. Tak jako magnetismus nutí jednotlivé střelky kompasu směřovat k severnímu pólu, jakémusi zenitu celé planety Země, tak analogicky duše nutí individuální lidské vědomí směřovat k symbolickému pólu Lidstva-jako-celku, k Tvůrci. Pocit svébytnosti se v tomto domě stává určitější, sebejistější, získává pevnější rysy, tříbení smyslů, začíná proces separace, tedy i lpění na svém. Vše, co dědíme, půda, vlast, vlastnictví, atavismy, zděděné i vrozené vlastnosti, osobní zdroje, jídlo a metabolismus. Zkušenost ztotožňování se substancí, která vede k upevnění a vyhranění osobnosti, k pochopení, k čemu je vlastnictví.
Třetí dům: výsledný - rozptylující, klíčový význam: znát, zkouška myšlení Cyklický význam: Vědomí se začíná soustřeďovat na vztah jedince k jeho bezprostřednímu okolí. To se projevuje touhou toto prostředí propátrat. Příkladem jsou dětské tlupy (party) tvořené sourozenci, bratranci, sestřenicemi a vrstevníky, které se potulují po okolí svých domovů. Integrace psychofyziologického dědictví. Tělesná substance se stává opravdu naší, díky tomu, že nervový systém, který jsme ovšem také zdědili, k ní navazuje vztah. Konkrétní, nebo každodenní všední myšlení, učení, mentální funkce, spojování myšlenek a schopnosti sdružovat (se) intelekt formuje, skládá dohromady smyslové dojmy. Zkušenosti s navazováním vztahu k prostředí a pochopení, k čemu slouží učení a vzdělání.