Pavel Turnovský: DOMY HOROSKOPU - PROSTOR K POBÝVÁNÍ
Noc za nocí, den za dnem, otáčí se nad našimi hlavami nebeský mlýn. Noc za nocí, den za dnem tak smíme opětovně prožívat základní lidskou existenciální zkušenost, cyklický vztah mezi tmou, představující princip jednoty, a světlem, zastupujícím princip mnohosti.
Poměr světla a tmy není nikdy absolutní. Na noční obloze září bezpočet hvězd, odraženým slunečním světlem se zviditelňuje několik planet, a měsíc co měsíc tu proměňuje svoji tvář Luna. Ani v pravé poledne není převaha světla úplná. Většinu oblohy můžeme pozorovat vlastníma očima, pokud však pohlédneme do Slunce, a nemusí to být jen za pravého poledne, jsme oslněni jeho září. Za pravého poledne patříme v jednom místě nebes do tmy. Není tedy možné v reálném světě plně ztotožňovat světlo s objektivitou a tmu se subjektivitou. Nebo lépe, v reálném světě, a tedy i v našem vědomí není ani naprosto ryzí objektivity, ani naprosto ryzí subjektivity, vždy jsou spolu smíchány v nějakém poměru.
Za oblast, v níž symbolicky vládne objektivita, můžeme považovat horní hemisféru, která se rozkládá nad obzorem, ve vzduchu. Říši subjektivity pak představuje hemisféra opačná, dolní, která se rozkládá pod obzorem, pod zemí. Spojkou mezi světem objektivním a subjektivním je zemský povrch, jehož esencí je obzor, znázorňovaný v horoskopech horizontálou, spojnicí ascendentu s descendentem. Ascendent (AS) je bod na ekliptice (zdánlivé dráze Slunce), který právě v tom okamžiku a na tom místě vychází nad východní obzor. Je to průsečík východního obzoru s ekliptikou. Descendent (DS) je naopak bod ekliptiky, který zapadá za obzor západní, průsečík západního obzoru s ekliptikou. Ascendent ale nemůžeme zaměňovat s geografickým východem a ani descendent s geografickým západem; jsou totožné jen dvakrát denně. Po zbytek dne tančí ekliptika po větší či menší části obzoru. Ascendent může symbolizovat jen obecně směr východní, descendent směr západní.
Není to však nebe, které se pohybuje. Je to Země, která se v primárním pohybu točí kolem své osy, spojnice severního a jižního zemského pólu. Země se otáčí od západu k východu, a tak během čtyřiadvaceti hodin postupně vycházejí nad horizont různé části oblohy, později kulminují, vrcholí nahoře, posléze zapadají za obzor, a konečně procházejí pod zemí dolní kulminací. Pokud si lehneme na záda, hlavou k severu, nohama k jihu, kopíruje naše tělo zemskou osu. Rozpažíme-li, budeme mít po levici východní bod, po pravici bod západní. Naše oči budou mířit nahoru do místa nazývaného nadhlavník - zenit. Pod hlavou v hlubinách země budeme mít podnožník - nadir. Nad a pod svým tělem můžeme opsat kružnici, procházející severním bodem, zenitem, jižním bodem a nadirem, která rozpůlí prostor kolem nás na části východní a západní. Dostaneme tak další kružnici, kterou nazýváme poledník - meridián. Ten je v horoskopu někdy znázorňovaný vertikálou, vždy však spojnicí media coeli s immem coeli. Medium coeli - doslova střed nebes - (MC) označuje bod na ekliptice, který je v půli své nadzemní dráhy - v horní kulminaci. Slunce v tomto bodě znamená, že v příslušné lokalitě odbíjí pravé poledne. Immum coeli (IC) naopak označuje bod na ekliptice, který je v půli své podzemní dráhy, v dolní kulminaci. Slunce tu oznamuje pravou půlnoc. Medium coeli a immum coeli nelze zaměňovat se zenitem, respektive s nadirem, natož s jihem nebo severem, i když k tomu v některých zeměpisných šířkách dochází. Medium coeli symbolizuje obecně směr vzhůru, immum coeli směr dolů. Kdybychom leželi na vodní hladině a nechali se přitom unášet proudem, východní i západní bod, ascendent i descendent, zenit a nadir, medium coeli a immum coeli by se pohybovaly zároveň s námi. Je zřejmé, že poloha těchto bodů je přímo závislá na pozici individuálního pozorovatele na zemském povrchu. Tyto body a linie vytvářejí strukturu prostoru, který obklopuje vše, co v onom místě vzniká a žije svůj život. Nikdo jistě nebude zpochybňovat vzájemný vliv prostředí, jednotlivců a společenství, která jsou jednotlivci tvořena, a tak v astrologii výše uvedené body a obě linie symbolizují základy jedinečnosti - individuality, ne však naprosté výjimečnosti. Kolem linií horizontu a meridiánu, které považujeme za hlavní osy horoskopu, se rozvíjí růžice individuálních domů, pramen individuální