BOBR

Nic však nedají zadarmo. „Přijď, přilož ruku k dílu a já se ti odměním“, říkají. Pravda, nic v životě však není úplně idylické. A tak jsou i Bobři, jejichž život není až tak růžový, jak si původně představovali. Pro malé věci občas přehlédnou ty velké. Upnou se na svůj plán, puntičkářsky plní každou stanovenou podmínku a leckdy si nevšimnou příležitosti, která přichází (často ani nechtějí). Nejspíš je to právě tím, že každý projekt tvoří s velkou pečlivostí a je jim pak líto jen tak od něj upustit a vrhnout se na jiný, byť mnohem výnosnější. Možná mají i strach.
Neustále totiž musí myslet na zadní vrátka a neumějí riskovat – lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše. Ono je to kolikrát i mnohem pohodlnější, že? Pohodlnost a pasivitu vidíme u těch, kteří jsou právě na bezpečí svého domova, svého pelíšku, až příliš závislí. Nejspíš to vypadá, že si první a druhý odstavec poněkud protiřečí, ale jsou to jen různé strany téže mince – jak jste si mohli všimnou, pramení z týchž potřeb. K jejich uspokojení ovšem nevede jen jedna cesta. A tak rozeznáváme Bobry-workoholiky na jedné straně a Bobry-pecivály na straně druhé.